Zbojnické pověsti kolovaly od 18. století na celém východomoravském a slezském karpatském území, a k nejkrásnějším legen­dám slezských Beskyd patří prapodivné pověsti o beskydském zbojníkovi Ondrášovi z Janovic.

Hodně zbojnických kousků Ondrášových si lidé vymysleli nebo přebájili příběhy, které se přihodily někomu úplně jinému. Nic to však nemění na faktu, že Ondrášovská tradice sahá hodně daleko - na naší straně ke Kroměříži, na Uherskohradišťsko, do Ždánického lesa a Chřibů, na straně slovenské k Trenčínu, na polské straně k Wroclawi a nejvzdálenějším místem výskytu legend o zbojníku Ondrášovi se stala až chorvatská Rijeka.

Zbojník Ondráš žil v letech 1680-1715 a byl prvorozeným synem janovického fojta Ondřeje Fucimana a jeho ženy Doroty. Jeho rodina patřila k nejbohatším selským rodům na frýdeckém panství. Ondrášův otec dostal svého času k užívání na 20 let Lysou horu. Do školy chodil Ondráš ve Frýdlantě a pak na gymnázium v Příboře. Pro svou odbojnost, ba přímo divokost byl však po 6 letech ze školy vyloučen. Ondráš se narodil v době, kdy byli sedláci zle utiskováni vrchností, která pošlapávala jejich odvěká práva, dokonce i nařízení samotného císaře. Ondráš s kamarádem Jurášem a dalšími vyrazili do hor – na Ostravici. Na Lysé hoře založili zbojnickou družinu, jejíž společníci byli z Malenovic, Raškovic, Sedliště, Staříče, Paskova, Starého Města u Frýdku, od Těšína, ale i od slovenské Turzovky. Tak se zrodil legendární zbojník Ondráš, který chodil po beskydských dědinách a se svou zbojnickou družinou napravoval panské křivdy a útisk na prostém lidu.

Mnoho dobrodiní, ale i veselých kousků vykonal zbojník Ondráš. O jeho činech šla pověst širokým krajem. Když bylo lidem nejhůře, vyhledávali ho v lesích, tu na Frýdecku, hned zase na Lysé hoře, jindy zase u Klimkovic, Frenštátu nebo u Opavy. Ondráš byl vůdcem zbojnické družiny, ale v hlavě jeho zástupce Juráše se postupně usazovala závist a touha vyniknout nad svého druha.

Pověst praví, že se skupina sedmi zbojníků bavila v krčmě ve Sviadnově. Ondráš v tanci se svou milou – šenkýřovou dcerou Dorotkou – zapoměl na svůj kouzelný obušek. Žárlivý Juráš mu obušek vytrhl a Ondráše zabil…

Ve skutečnosti se část zbojníků z Ondrákovy tlupy rozhodla vrátit k pokojnému životu. Slib beztrestnosti a vysoká odměna je zlákaly. 29. února 1715, uprostřed zábavy ve sviadnovské hospodě, umírá Ondráš rukou Juráše.

Ten spolu s ostatními zbojníky dopravil Ondrášovo tělo na frýdecký zámek, kde bylo čtvrceno a pro výstrahu rozvěšeno po stromech na frýdeckém panství.

Zápi­sky ze soudního procesu, který se konal v roce 1716 vypráví o tom, že po Ondrášově smrti byl pozván zbojník Juráš se svými kumpány do Těšína pro dekret o udělení císařské milosti a vyplacena slíbená odměna. A tak Jiří Jurášek zvaný Juráš přišel spolu s dalšími zbojníky (Jiřím Polendou, Ondrou Chlopčíkem, Bartkem Pavlo­škem a Jiřím Vojtkem) do Těšína a na místě se přesvědčil o tom, že padl do dobře nastra­žené léčky. Po předvedení před těšínského fojta jim bylo oznámeno, že budou vsazeni v železech do žaláře. Juráš rozpoutal rvačku, ale nakonec byli zbojníci přemoženi. Juráš byl odsouzen k trestu smrti a v roce 1716 byl pro výstrahu popraven lámáním pomocí okutého kola.

* Na tajemném kopci Girové (839 m n. m.), která se vypíná nad Jablunkovem, v jedné z mnoha skalních děr přebýval zlý duch. Aby mohl ještě více trápit lidi, rozhodl se, že postaví kamenný mlýn, ve kterém bude mlít nevinné lidi. Začal stavět zvečera a do rána měl mlýn skoro hotov, už zbývalo jen maloučko, když tu v nedaleké vesnici zakokrhal kohout, všechno se propadlo pod zem a zlý duch byl ten tam. Jenom tam prý zbyla hluboká díra, kterou, když měřili, na její dno nedosáhli …

* Gírová ukrývá ve skalních pískovcových rozsedlinách četné poklady. Jeden z nich patřil kdysi i bohatému polskému Židovi. Ondráš s Jurášem a s celou družinou Židovi zlaťáky sebrali do několika měchů, vzali sebou i Žida a dorazili s ním na Gírovou. Tam musel lakomec vykopat v zemi jámu a poklad tam ukrýt. Pak zbojníci Židovi šavlí setli hlavu a položili na velký kámen, kterým díru překryli. Žid tak za trest hlídá svoje nalakocené paníze. Dodnes se hlava žida zjevuje ve skále. Díky „voštinám“ (typ větrávání pískovce) jsou stěny Čertího mlýna posety tvářemi.

* Z Gírové vede podzemní chodba až do Komorní Lhotky do Goduly. Jeden pastýř přivázal svému psovi na ocas cedulku a spustil jej do díry. Za tři dny pes vyběhl z díry na Godule.

* Zajímavé jsou také dohady kolem místního jména hory. Emanuel Grim soudí, že je název hory odvozen od křestního jména Jura, které se po moravsku psalo Gira. Také ústní tradice ho utvrzuje v této domněnce: prý se tu po Ondrášově smrti skrýval Juráš – a odtud název hory.

Na Gírovou vede několik turisticky značených tras. Zelená značka vás na něj vyvede z Jablunkova (8 km), červená z Bukovce a Mostů (6 km), žlutá z Hrčavy (6 km) a cyklotrasa číslo 561 (7 km).

Kóta Skalka (931 m n. m.) leží na samé hranici se Slovenskem (dříve Uhrami) poblíž obnovené turistické chaty Skalka.

Nedaleko útulných skalek Skalky jsou podle pověsti ukryty Ondrášovy poklady a čekají na své vyzvednutí.

Hora Velký Polom (1067 m n. m.) je součástí hraničního hřebene se Slovenskou republikou. Po celé délce hranice vede středně náročná červená turistická značka a cesta k Velkému Polomu je lemována romantickými „mrazovými sruby“ – skalkami, které vznikly mrazovou erozí.

Možná pro onen romantický ráz tohoto území je hora opředena pověstmi o pokladu, které zde schovali Ondrášovi zbojníci, když je stíhali portáši na cestě z Uher.

Také poloha Velkého Polomu při uherské hranici a dohled na Lysou horu (sídlo zbojníka Ondráše a jeho družiny) může být důvodem, proč pověst o pokladu z Uher vznikla.

V pralese Mionší, malebné přírodní rezervaci, je Zbojnická polana. Na začátku 18. století prý Ondráš často chodil do Lomné a podle pověsti právě v Mionší ukryl svůj poklad spolu se závětí. Bohužel, nebo bohudík(?) je v současné době Zbojnická polana součástí státní přírodní rezervace Mionší, která je pro svou vysokou kulturní a krajinářskou hodnotu uzavřená veřejnosti. Naučná stezka prales Mionší vede pouze jejím okrajem. Na Zbojnické polaně stojí lovecký srub Bedřicha Habsburského (Bezručova markýze Gera), který ho nechal vystavět roku 1904.

Naučná stezka Mionší je asi 7 km dlouhý okruh s 10 zastaveními. Cílem je umožnit nám shlédnout část legendárního beskydského pralesa a přitom zachovat jeho klid. Proto je stezka sezónní – je přístupná od 1. června do 15. září.

Trasa je středně náročná, s převýšením 330 m. Prohlídka trvá 3 až 4 hodiny. Stezka je určena pouze pro pěší – třetina trasy vede po úzkých loveckých chodnících Za silného větru je pohyb po stezce nebezpečný kvůli riziku pádu stromů nebo jejich částí. Vstup do národní přírodní rezervace Mionší mimo trasu značky; tedy i hledání legendárního Ondrášova pokladu a zbojnického testamentu proto není dovolen.

V kopcích nad Dolní Lomnou je lesní ústraní , kterému se říká Kostelky (kóta 953 m.n.m.) a nedalekým skalkám se říká Noclehy. Dnes víme, že se tady scházeli na tajných bohoslužbách v XVII. století pronásledovaní protestanti. Lidová fantazie spojovala ta místa s ukrytými Ondrá­šovými poklady kvůli jejich tajemné atmosféře a tajným náboženským praktikám. Noclehy vede pohodlná modrá značka. Jestli nenajdete Ondrášův poklad, alespoň uděláte něco pro své zdraví – oblast Lomné je mimořádně atraktivní pro své ovzduší s vysokým obsahem jódu, obdobným jako v přímořských oblastech.

Na Velkém Stožku (978 m n. m.) prý Ondrášovi zbojníci schovali peníze, které ukořistili v polské Ustroni.

Podle pověstí se na Velký pátek dějí zázraky a země má magickou sílu. Otevírá se, aby ukázala své poklady. Poklad prý označuje světýlko nebo zářící kapradí, otvor ve skále, ze kterého vychází záře.

V ten den se vydali hledat zbojnický poklad tři horalé. Když našli tajemnou jámu, dva začali kopat a třetí předčítal z knihy zaříkadel. Najednou se v zemi objevil kotlík plný zlatých dukátů. Horalé ho chtěli zvednout, ale kotlík byl příliš těžký. Třetí z nich najednou zapomněl, že nesmí odložit onu knihu, zahodil ji do trávy a začal pomáhat kamarádům. V tu chvíli z vykopané jámy vyšlehnul plamen a poklad se propadnul do země.

Velká Čantoryje (995 m.n.m.) je považována za nejvyšší horu Slezských Beskyd. Pověsti vyprávějí o velkých pokladech ukrytých v této tajemné hoře. Jelikož Ondrášovi zbojníci působili také v okolí Ustroně, možná se jedná o kořist z jejich výprav, která je zakopaná v hlubokých lesích.

Čantoryji se také říká „slezský Blaník“, protože v jejím nitru spí tajemné vojsko. Tři sta rytířů v plné zbroji i s osedlanými koňmi spí v hoře Čantoryji. Jenom jedenkrát ročně, již po staletí, vždy na svatého Jana udeří bubeník na buben a jediný rytíř, který bdí na stráži při vstupu do nitra hory, se zeptá: „Půjdeme už?“ Když nedostane odpověď, stráží dál, aby nikdo ze smrtelníků nenarušil klid v podzemí Čantoryje. Bájné vojsko nejlepších slezských rytířů čeká dál na své probuzení.

Na tuto bájnou horu se můžeme vydat po „rytířské“ naučné stezce, dlouhé asi 5 km. Na vrcholu Čantoryje je rozhledna, z polské strany vede na Čantoryji sedačková lanovka.

Po stopách Ondrášových i na www.ondrasovo.eu
Poděkování za poskytnuté informace: Renatě Putzlacher a Tomáši Kočkovi